15.1.2005 se uskutečnil snad už 30.ročník okresního přeboru horolezců, kdy původem se sledovala výkonnost horolezců. V dnešní době se konají pod heslem "Není umění jen závodit, ale zapařit a závodit, to je umění." Proto se koná závod dvojkolově. První kolo probíhá od večera do rána, druhé kolo od odpoledne do hluboké noci. Opět byla potvrzena výrazná výkonnost zúčasněných.
Nadržené startovní pole do druhé etapy.
Na některých nebyla poznat náročnost předešlé etapy, poněvadž opomněli odstartovat.
Jiní se snažili skrýt vyčerpání.
Zavěsit do hůlek, zhluboka vydechnout, rozcvičit, uplatňovaly se různé taktiky.
Šťastní a odhodlaní bojovat.
A už se jezdí, už se bojuje. Hlavní soupeř pro každého je on sám.
Rychle na občerstvovačku, napít, odpočinou a na výzvu ženy už nejezdi vzdej to, rychle prchnout do dalšího kola, vstří k prohrané bečce.
A první v cíli.
A už i voňavoučké ženy, které si stačily při závodě pěkně nerušeně popovídat.
U už to začalo. Ten kdo přežil pózuje pro press.
Už i skokan Martin je v cíli sice totálně vyčerpaný jako vždy. A to absolvoval jen jednu etapu, ale příslib občerstvení od  Léni ho ještě chvíli drželo na nohou.
Pepa to soustředěně všechno zapisoval a Lenička nás obšťasňovala.
To není pád z vyčerpání, to se jedněm nohy podlomily z představy obšťastnění, druzí se radovali.
Na které nezbylo obšťastnění, ti si pomohli přátelsky sami.
Jedni se radují, že přežili, druzí jsou k nezastavení, stále závodí. Nebo se snad bojí pankáčů?
Neviděli jste Zdenka?	Áááá, už je tady!
Hele Jiři, nemůžeš něco udělat s výsledky. Dyť budu dlužit tady Petrovi bečku!
Tak toho Zdenka si Dana zastavila. Tolik štěstí najednou.	Závod pro některé diváky byl napínavý až k spánku.
Vyhlášení